Cesta tam a zase zpátky
ADUSUM podporuje zajímavé cestovatelské projekty
Tentokráte jsme přispěli na servis a údržbu motocyklu na němž se mladý pár rozhodl poznat Blízký Východ. Putovali přes Makedonii, Řecko, Turecko do Sýrie a Jordánska. Celý jejich cestopis si můžete přečíst zde: http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/syrie/cesta-tam-a-zase-zpatky-16401.html. Na jejich putování jsme byli takříkajíc s nimi, protože jsme pravidelně dostávali emailové zprávy, ze kterých vznikl výše uvedený cestopis. Pár zajímavých postřehů:
-Po cca 5km před vesnicíOlypiada se cvakání promění v mlácení a pohyb zadní části motorky zleva doprava, jako by chtělo upadnout zadní kolo. S obavou ve tváři zastavujeme.
-Po necelý půlhodince se vyloďujeme v Asii, povinně nepovinná zastávka v ... místo mezi dvójou a čtýrou ... takže v Tróji, nestojí ani za obržďené destičky. Turnikety jak na fotbalovej stadion, travou zarostlé šutry a replika koně. Ani neslejzáme z motorky
-V Derynkuyiu lezeme do podzemního města starého cca 3000let. Ano 3000let, to není překlep! 65m hluboký o 7 podlažích. Větrací šachta hluboká 85m Téměř konstantní teplota po celý rok. V zimě teplo, v létě zima.
- Vítá nás usměv se slovy Welcome to Syria! Potřesení pravicí, seznámení a pokynutí kudy kam. Opět budíme pozornost. Ale takovou jinou. Trošku s respektem a úctou. U každého okýnka nás automaticky pouštěj dopředu, raděj co a jak. Tady dostanete tohle razítko. Tady tohle. Tamhle běžte zaplatit pojištění. Tamhle vám pojistku vypíšou pak se ke mě vraťte . Všude s úsměvem a pár vtípkama
- Aleppo super, súk úžasnej plnej vůní, chutí, barev, nálad. Ke koupi co si člověk vzpomene. Na co si nevzpomene vlastně nepotřebuje. Spoustu toho ani nezná.... Fakt dobrý.
-Dali jsme si tam čaj v kostele, kterej byl starej 920let... Na dalším místě měli zdi postavené z kvádru 9x1x3m, další třeba 5x3x4m a tak. V horách. Na místě, kam to je z nejbližšího údolí 3 dny chůze pěšky. Každej kvádr má naprosto rovný hrany a pasujou do sebe jako kostičky Lego. Jak to kdo udělal zůstává do dnes zahaleno rouškou tajemství
- Pak v hradu potkáváme Milana, chlapíka z Liberce, který vytáhl svou 14ti letou dceru na výlet po Sýrii. Koupil letenky a vyrazili. Hezký co? Některý rodiče nevezmou svoje děti ani do Krkonoš, a tady ten taťka poprvé okusil chuť blízského východu se svou dcerkou. Statečný to rodič!
- Zalezeme do takovýho příjemnýho bistra a než se stihneme rozkoukat a objednat, strhla se venku bitka. Asi 15 chlapíků si vyměňovalo názory, vzduchem lítala lopata, židlička ze zahrádky i jízdní kolo. Není u koho si objednat, všichni to sledujou. Za necelých pět minut si objednat už máme u koho
- V průvodci opěvovaná cesta podél životodárného toku lemována topoly, plná lidí prodávajících plody přímo ze zahrádky, posedávající staříci jsou KECYYYY. Votřes, fakt votřes. Hnus, humus, fylcky, nekázeň.
- Hodně tady stavěj nový silnice. Takže kutaj kopce, vozej hlínu. A na tu hlínu, co ulpí na silnici když trošku naprší, tak to je rocknroll. Kam se hrabe řecké kluziště na Olympu.4x máme na mále. Když to klouzlo poprvé (byl jsem rychlejší do zatáčky a trošku ťuknul do brzdy) tak ve mě hrklo. Výrazně jsem zvolnil. Naštěstí! Ty další tři pokusy o vyvedení nás z rovnováhy přišly v dost nízké rychlosti. Jet tam tak, jako jsme svištěli před tím, nevím nevím ....
- Už samotná cesta k jeskyni stála za to. Návštěva jeskyně dobry - díra v zemi dlouhá asi 700m plná krápníku různých velikostí. Nesmí se tu fotit, ale fotky se nám povedly Největším zpestřením pobytu pod zemi byl zájezd asi 18tiletých volejbalistek. Obzvlášť ta s číslem 1 byla velmi působivým prvkem mezi vápencovými útvary.
- Ve vesnicích, který projíždíme skoro nemají auta, jen traktory a malý traktůrky (něco jako u nás VARI). Pak jen oslíci, krávy a koně. Různá drůbež, psi, kočky a jiná havěť. Občas to je dost slalom. Jedna černá slípka s červenou tečkou na bílé pásce si to zkusila rozdat s bloudem. Prohrála. V parakotoulech zasvištěla do lískového keře, kde ji asi jen tak někdo nenajde ...